Jazyk poezie
Ekumenická síť Společný domov navštívila obě čtení environmentální poezie během festivalu Take Care. Rádi bychom zde představili texty, která v nás nejsilnějí rezonovali. Děkujeme autorům za svolení ke zveřejnění básní na našem webu.
---
Zapomenuta Farrerova věta
Nesmíme nikdy zapomenout na to
že Bůh je Bohem jestřábů
neméně než vrabců
mikrobů
neméně
než lidí
Vrabce jsme už vyhnali
a všechny mikroby bychom nejraději vyhubili
tak brzo jsme zapomněli?
theodicea vyvstávající z bolesti zvířat –
(jen ticho…) vítězství absolutní anamnézy
Dnes zrána
na uschlé tilandsii
vyrašily fialové květy
vyfotila jsem si je
abych uvěřila
prohlížím si tu fotku pak ještě ve vlaku
a omylem ukazuji průvodčímu místo lítačky
ženská zmatená
pomyslí si
---
Kombajny za vesnicí
zvěstují konec
a divoké blumy
se zakutálely do tvých cest
Ještě jednou se ohlédnout po chrpách
zahrát si na suché makovice
poslední píseň léta
a rozsypat ji po oholených polích
jemně je pohladit aby netesknila
Foto: printscreen z instagram účtu @alzbeta.johanka
---
Ranní chlapec
chodí mezi stromy
a ťuká na hlínu
u otvůrků nor.
Jak se vám daří,
přátelé a příbuzní?
(in: Pískoviště)
---
Cestu rozpukanou suchem
zašíváme svými slzami.
(in: Nohy z Kalymnosu)
---
Teď
teď
jsem uviděl věž
zasaženou
bleskem
uslyšel
za sebou
hlasy
tří prorokyň
když
myslím na moře
tvořím
v sobě prostor
bez
hierarchií
Jazyk umění
Jedním z hlavních prostředků, s jehož pomocí festival Take Care po čas Doby stvoření probouzel a rozvíjel pečující vztahy, bylo umění. V galeriích i ve veřejném prostoru proběhlo šest vernisáží výstav, spojených environmentální tematikou a otázkami vztahovosti, mezidruhové senzibility či spirituality. Záměr celého festivalu, kterým bylo propojování, se odrážel například ve výstavě O the Hoe, the Hoe, the Hoe. Pravěká rytina na mamutím klu, sušené byliny nasbírané v městském prostoru i těžce vonící ovčí rouna byly použity k vykreslení různých podob vztahu mezi lidskou prací a jejími environmentálními i sociálními důsledky. Vedle kritických perspektiv se výstava dokázala pohybovat také v rovině intimního vědomí mezidruhových závislostí. S všedním procesem vermikompostování jej spojila Ruta Putramentaite („…rostlina rajčete vyrůstá z této úrodné půdy, z těla, které je moje, vaše, naše“). Na potenciál prohlubování symbiotických vztahů pak upozornila Denisa Langrová ve videoinstalaci Elementární tendence soudružnictví a vazeb.
Foto: Denisa Langrová, Elementární tendence soudružnictví a vazeb
Naopak otázka vztahu k neživé přírodě byla jedním z východisek výstavy Ze světla do tmy, ze tmy do světla Dagmar Šubrtové. Kombinace a významové konotace materiálů, jako jsou samet, sádra nebo uhlí, a tvarová inspirace hvězdným nebem, které se v plátnech a skulpturách uplatňovaly, zakládaly prostor k meditaci nad situací člověka v nejširších, avšak zároveň zcela konkrétních souvislostech. Do otevřeně spirituální roviny je pak zasazena intervence Zdroje Patrika Hábla v kostele sv. Benedikta. Její prostota i mohutnost umožňují čtení celé škály elementárních symbolik, přičemž v souvislosti s letošní Dobou stvoření se sugestivně nabízí obraz řeky práva a spravedlnosti, jak jej zmiňuje prorok Ámos.
Foto: Patrik Hábl, Zdroje
Orko Vácha, liturgický jazyk a environmentální naděje
Dne 20. září 2023 proběhla v Akademické farnosti Praha mše za planetu. Celebroval ji Marek Orko Vácha. Zaujala nás jeho výzva, abychom byli spjati nejen starostí a environmentálním žalem, ale „také environmentální radostí, radostí z Boha, radostí ze vztahu, radostí z přirody”. Během liturgie byly přítomny i františkánské důrazy: „abychom Tě milovali v bratrech a sestrách, a to i v menších bratrech a sestrách”. Liturgie, jak bylo zjevné i z této mše, je otevřena přírodě a stvoření, pouze jsme na to pozapomněli:
„Vpravdě jsi svatý, Bože, a právem Tě chválí všechno, co jsi stvořil. Neboť skrze svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, mocí Ducha svatého všemu dáváš život a všechno posvěcuješ ...“
Dále zazněla pasáž z Matoušova evangelia (6,25–29)
„Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.“ (Mt 6,25–29)
Části bohoslužby můžete přehrát zde. Po mši následovala přednáška Spojení toutéž starostí. Ke shlédnutí je na YouTube .
.png)
.png)
Foto: (1) Marek Orko Vácha celebruje Mši za planetu, foto Vladimír Němec (2) Přednáška Spojení toutéž starostí
Dětská mše u sv. Matěje v Praze a žehnání našim zvířecím druhům
Text pro nás připravila Marie Beslon z Prahy 6:
„K příležitosti svátku svatého Františka se na faře u svatého Matěje konala v rámci obvyklé páteční ‚dětské' mše oslava stvoření spojená s žehnáním našim zvířecím druhům. Příslib přítomnosti různých zvířátek nalákal i ty nábožensky vlažnější z našich dětí, takže jsme naložili morče a vzali psa, druhému morčeti a oblovkám slíbili požehnání ‚přinést' a vydali jsme se na bohoslužbu.
Farářem je u nás od roku 2019 milý a laskavý otec Matúš Kocian, znalec přírody a významný entomolog. Ve svých kázáních nikdy nezapomene varovat před sobeckostí lidí na úkor přírody a nabádat ke skromnosti a k životu se zřetelem k budoucím generacím a k úctě k přírodě, Božímu stvoření. V tomto ohledu jsou jeho kázání, pokud mohu soudit, prozatím v církvi vzácnou výjimkou. Zároveň v sobě nesou kus srdce člověka, který přírodu zná, miluje ji, a proto mu její osud není lhostejný.
Ani tentokrát otec Matúš nezklamal a mše byla velmi příjemným zážitkem. Pro děti bylo připraveno navíc divadelní představení O třech prasátkách, lidi si vzájemně ukazovali svá milá zvířátka včetně týden starých želviček, které – představte si tu radost – možná najdou nový domov u nás doma. Požehnání jsme dostali a v pořádku ‚předali', a máme radost z toho, že u Boha jsme vítáni i se vší ‚Boží havětí', s požehnanou přírodou, jejíž součástí jsme i my."
Kníha Matúše Kociana Žehnám veškeré Boží havěti vyšla letos v Karmelitánském nakladatelství.
.png)
Živý les pro živý region
Během slavení Doby stvoření v kostele Svaté Terezie od Dítěte Ježíše v Praze-Kobylisích (v sobotu 23. září) se Společný domov seznámil s iniciativou paní Zuzany Veverkové Živý les pro živý region. Této iniciativě vyslovujeme plnou podporu. Zuzana Veverková ji představuje následujícími slovy:
„Ždánický les leží na jihovýchodní Moravě a představuje mimořádně cennou oázu přírody v krajině, která je velmi negativně ovlivněna intenzivním zemědělstvím. Bohužel se nepovedlo státní ochraně přírody zajistit zde chráněné území, a tak je tento přírodě blízký les brán jen jako pole na dřevo. V posledních třech letech se kácí ohromné plochy především starých bučin, které jsou zdrojem jedinečné biodiverzity. Končí však jako palivové dřevo, a dokonce v papírnách. Proto jsme založili iniciativu Živý les pro živý region a máme dva cíle: podporovat šetrné, udržitelné a přírodě blízké hospodaření v lese a zajistit ochranu biodiverzity vázané na staré listnaté lesy. Budeme rádi, když nás podpoříte – naši petici najdete spolu s dalšími informacemi na www.zivylesprozivyregion.cz."
Podpořit můžete tento projekt modlitbou, podpisem či lze přímo kontaktovat paní Veverkovou.
.png)
.png)
Foto: (1) V září proběhla ve Ždánickém lese ekumenická bohoslužba za záchranu lesa; (2) plošně vytěžený hřeben Ždánického lesa