Ekologická spiritualita a etika.

Sládek, Karel. Ekologická spiritualita a etika. Praha: Stanislav Juhaňák – Triton, 2019.

Ekologická spiritualita v pojetí Karla Sládka zahrnuje vztah člověka k přesahující, Boží skutečnosti, poznávání a pozorné vnímání stvoření a také praktickou moudrost, vycházející z konkrétních způsobů soužití člověka s přírodou. Věřícímu člověku se tak otevírá perspektiva vnímání světa jakožto díla Boží lásky a moudrosti, na němž se má svým životem podílet. V tomto smyslu mu Písmo ukazuje, že je zahrnutý do Boží smlouvy spolu se vším živým, že má na zemi naplňovat roli moudrého správce a že by měl pro svět být požehnáním podle vzoru Ježíše Krista, který přinesl univerzální smíření pro lidi i všechny tvory. Podle Sládka se v tomto pojetí sbližují pozice biocentrismu a antropocentrismu, neboť uznává nezpochybnitelnou vnitřní hodnotu života, ale také poukazuje ke zvláštnímu postavení člověka ve světě. Lidé mají potenciál proměnit egoistické smýšlení v soucit a hluboce si také díky vědeckému poznání uvědomit dar a zázrak života na planetě Zemi, na níž mohou působit takovým způsobem, aby přispívali k větší stabilitě a vzkvétání ekosystémů i k formování spravedlivých společností. Pro ekologickou spiritualitu je podle Sládka klíčová konkrétní zkušenost s péčí o zvířata či s jejich chovem, se staráním se o rostliny a také dlouhodobé sepětí s určitou krajinou, která pro nás symbolizuje „ztracený ráj“ a dodává nám touhu po naplněném životě. Nepodceňuje zde ani roli úžasu nad krásou přírody, naopak ho považuje za klíčový impuls pro etické jednání. Sládek se v textu vyznačuje mírným přístupem k adresování environmentálních problémů a způsobů jejich řešení, také ve svých popisech vztahu dnešního člověka vůči přírodě působí kniha optimisticky. Vychází přitom mj. z myšlenek Wolfganga Behringera o pozvolném a bezrizikovém průběhu klimatické změny, které se v minulosti nevyhnuly kontroverzím. V závěrečných kapitolách věnovaných etickým aspektům genetických modifikací, umělé inteligence a kosmického výzkumu se Sládek kloní spíše k deontologickým argumentům pro konzervativní postoje a stanovisko předběžné opatrnosti. V eschatologickém smyslu podle něj konečně ekologická spiritualita tkví „v radosti ze společného údělu a společné naději ve směřování k plnosti života“ (s. 142).

 

Rozhovor a recenze:

https://cuni.cz/UK-6311.html?news=8083&locale=cz

http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=2303

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2020/cislo-1/vztah-cloveka-k-prirode.html