Tváří v tvář Zemi.

Vácha, Marek Orko. Tváří v tvář Zemi. Brno: Cesta, 2016.

Náš svět procházející ekologickou krizí je v knize Tváří v tvář zemi přirovnán k obrácené Noemově arše, ze které se postupně ztrácejí další a další druhy. Marek Orko Vácha se zde z pozice teologa i biologa vymezuje vůči nečinnému přihlížení této katastrofě. Na jedné straně tak předkládá odpovědi na teze slavného článku Lynna Whitea Historické kořeny naší ekologické krize, který křesťanství spojuje s antropocentrickým přístupem vůči světu, s pohrdáním časnou hmotou ve prospěch věčného života duše a s odkouzlením přírody, umožňujícím její instrumentální zkoumání a vykořisťování. Vácha tento náhled koriguje s poukazem na biblické texty, kde je Bůh vyobrazen jako milující Pán země, ustavující člověka jako zodpovědného správce nad stvořením, které na Hospodina neustále ukazuje, oslavuje jej a je zahrnuto do jeho smlouvy. Z církevní tradice je pak zmíněn například pojem zbožštění (theosis), v jehož rámci lze přehodnotit individualistický přístup ke spáse: „Úkolem člověka není spasit sám sebe, přijít do nebe jaksi na vlastní pěst, nýbrž posvětit a vytáhnout vzhůru všechny lidi mně svěřené, celou přírodu, celý vesmír.“ (s. 51) Také v kapitolách zaměřených na biologii vybízí Vácha k vnímání nespočtu vztahů – od mikrobiomů po rozsáhlá společenství –, které konstituují „síť života“ a které nás učí, že žádný jedinec ani druh nemůže žít izolovaně, aniž by se ho dotýkal stav jeho okolí. V tomto světle vyvstává důležitost zachování environmentu i sociální spravedlnosti v rámci ekologické a mezigenerační etiky, k němuž právě křesťanství může nabídnout důležité podněty.