Co pro vás znamená Stvoření?
Všechny úvahy, které zde najdete, jsou speciálně napsané pro Společný domov.
Všechny úvahy, které zde najdete, jsou speciálně napsané pro Společný domov.
Co pro mne znamená stvoření a společný domov? Taková otázka vyvolává představu planety Země s myriádami lidí i mimolidských tvorů, s celou živou i neživou přírodou. To, co se mi vybaví především, je však krajina mého dětství na Vysočině. Stvoření a domov jsou pro mne dodnes konkrétní a nezaměnitelné lípy, smrky a plané jabloně, šípkové a trnkové keře, opojně vonící šeříky, jarní stráně poseté petrklíči a sasanky kvetoucí u lesa. Jsou to ovšem také tváře přátel a blízkých – těch, které stále potkávám, i těch, kteří zemřeli, ač jsou pro mě stále živí. Za stvoření a domov považuji celé městečko, ve kterém jsem vyrůstal, s dominantou barokního kostela, nepřehlédnutelnou budovou školy a radnice, opravenými i zchátralými domy, zahradami a malým hřbitovem.
V širším, celoplanetárním měřítku si stvoření a společný domov představuji jako vzájemně propojenou síť místních domovů, které utvářejí vnitřní i vnější svět jednotlivých lidí a tvorstva. Přál bych si, abychom toužili po tom, aby všichni vnímající tvorové – lidští i mimolidští – nebyli vyháněni ze svých domovů a zakoušeli co největší pokoj a štěstí, a abychom jejich i své domovy chránili a budovali. Je děsivé, nakolik dnes přispíváme k tomu, že se tyto domovy mění v bezdomoví, zeleň v šeď, možné štěstí ve skutečné utrpení. Místo toho, abychom byli Božími spolutvůrci ve službě života a péče, se podílíme na „protistvoření“ a vracíme řád k chaotické pustině a prázdnotě. Tím, že vyháníme sebe i jiné z domova, se vlastní vinou stále více vzdalujeme ráji a čelíme cizotě, která vzbuzuje úzkost a strach. Co čeká tvorstvo, nás, naše děti a vnuky? Pomyšlení, že ztratíme místní i společný domov, je děsivé. „Solastalgie“ – tak nazval filosof Glenn Albrecht stesk po domově, i když je člověk stále doma. Ono „doma“ je natolik zrůzněno, že se stalo cizinou.