Teologie nádechu a výdechu

„Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Matouš 6,21

Křesťanství se v průběhu své historie rozvíjelo na různých místech ve světě i v různých kulturních a společenských podmínkách, které vždy ovlivňovaly, jakým způsobem se lidé vztahovali k evangeliu a jak praktikovali svoji víru. V následování Krista dnes věřící sdílejí stejnou naději jako jejich předkové. Přesto je ale na místě ptát se, čím je současná dějinná situace jedinečná, a jaké úkoly z toho pro křesťanstvo vyplývají.

Když se nad otázkou, jak být křesťanem ve 21. století, zamýšlí britská teoložka Ruth Valerio, začíná svoji úvahu analýzou současné situace. Ukazuje, že dnes žijeme v globalizovaném světě, což se projevuje:

• Příklonem k neoliberální ideologii na poli ekonomiky a politiky, kdy je v zájmu volného obchodu a ekonomického růstu odstraňováno co největší množství bariér, a to i za cenu vzniku a udržování sociálních a ekologických problémů.
• Technologickou globalizací, která znásobuje možnosti produkce, spotřeby, obchodu, šíření informací, dohledu, spojování lidí prostřednictvím sociálních sítí i polarizace společností.
• Kulturní globalizací, která na jedné straně pomáhá šíření důležitých myšlenek, lidských práv a emancipačních hnutí, na druhé straně má ale i své negativní rysy. Jedním z nich přitom může být celosvětové rozšíření konzumního životního stylu.

Právě logika konzumerismu v současném kontextu prostupuje různé dimenze života lidí, utváří jejich náhled na svět a hodnoty. Konzumerismus vytváří tlak na neustálé zvyšování produkce a spotřeby. Jeho cílem není v první řadě uspokojování potřeb kupujících, nýbrž probouzení nových tužeb za účelem zvyšování zisku. Celá společnost, od dětí po seniory, od chudých po bohaté, je tak každý den vystavená působení reklamy, která ovlivňuje obecné vnímání toho, co je to štěstí, jak má správně vypadat muž/žena/rodina, jak trávit volný čas atd. Zvyšování životní úrovně v těchto podmínkách souvisí s neustálým tlakem na vydělávání dostatku peněz a se strachem ze zaostávání za ostatními. Reálné podmínky výroby oblečení, potravin, elektroniky či dalších produktů a dopady jejich spotřeby přitom zůstávají skryté spolu se sociálními i environmentálními problémy, které konzumní způsob života zapříčiňuje.

Důraz na uspokojování individuálních potřeb bez odpovědnosti za druhé a za svět, ve kterém žijeme, může podle Valerio snadno prostoupit taky do oblasti duchovního života. V duchu tzv. „terapeutického křesťanství“ mohou lidé ve víře hledat útěchu a radost především pro sebe a taky její praktikování se může stát jenom jednou mezi mnoha aktivitami, kterým věnují čas pro své osobní blaho. Takovému pojetí křesťanství schází důležitý evangelijní důraz na službu Bohu i bližním a na odhodlání hledat v životě Boží království. Je zřejmé, že s tímto ideálem nesouzní ani životní styl, ve kterém lidé věnují tolik prostoru starostem o svůj majetek, vzhled, zajištění a zážitky, na úkor oslavování Boha ve společenství, zájmu a péče o chudé a rozvíjení vztahů s bližními i stvořením.

Valerio jako řešení nabízí tzv. teologii nádechu a výdechu. Nádech zde symbolizuje pohyb dovnitř, ústup ze zapojení do struktur konzumní společnosti, omezení spotřeby, výdajů a produkce odpadu, uvědomění si vzácnosti času, který nám byl dán, a vytvoření dostatečného duchovního prostoru pro rozvíjení vztahu s Bohem. Výdech naopak orientuje směrem ven; k dělení se s potřebnými a chránění jejich zájmů a práv, k vytváření společenství a k aktivistické činnosti za to, aby byly na lokálních i globálních úrovních zajištěny podmínky, ve kterých se mohou co možná nejplněji rozvíjet vztahy mezi člověkem a Bohem, harmonické mezilidské vztahy i pečující vztah člověka ke stvoření.

Při tom všem lze vycházet z biblické zprávy o dobrém Božím stvoření (Gn 1) a přemýšlet o roli člověka ve světě v perspektivě příběhu o rajské zahradě. V něm je lidem propůjčena role správců a zahradníků, kterým záleží na rozvíjené všech Bohem svěřených darů. Zároveň je třeba si ve světle novozákonních příběhů uvědomit, že následovat Krista není možné bez proměny postojů k majetku. Ten totiž vždy člověka staví do širší sítě vztahů vůči druhým a světu. Ze své podstaty tak vždy zůstává prostředkem, který by lidé měli využívat k šíření pokoje (šalom). Díky teologii nádechu a výdechu je tak možné vyhnout se jak marnivému a nezodpovědnému životnímu stylu, který nebere ohled na strádání lidských a mimolidských bližních, tak i neplodnému asketismu, který se uzavírá před světem a na stvoření pohlíží s nedůvěrou. Teologie nádechu a výdechu vede k přijímání požehnání ve všech podobách i k poznání, že pokud se nám nějakého požehnání dostalo, máme je velkoryse sdílet s potřebnými a sledovat cíl šíření Božího pokoje v celém stvoření.

Autor: Adam Vrchlabský

 

Zdroj

VALERIO, Ruth. Pravdivý život. Víra a ekologie ve věku konzumerismu. Praha: Triton, 2018.