Sociální a solidární ekonomika

Text: Eliška Hudcová

„Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.“ Skutky apoštolů 4, 32–35.

Obhospodařování, otázky vlastnictví a vlastnických vztahů, mzdy, desátek a další pojmy ze světa ekonomiky se objevují ve Starém i Novém zákoně na vícero místech. S vlastnictvím, dary a statky se nakládá spravedlivě, s odpovědností a péčí. Biblí prostupuje zřetel na solidaritu, důraz na kvalitu vztahů, často se objevuje nezaslouženost majetku a bohatství, a také ohled na přírodu. Biblická ekonomie a ekonomika tak mohou být považovány za bytostně sociální v dnešním smyslu.

V současných konturách teorie o sociální a solidární ekonomice se totiž vychází z tak zvaného trojího prospěchu, který je sociální, ekonomický a ekologický. V sociální a solidární ekonomice je v centru lidská bytost a její potřeby především v blízkém, lokálním kontextu. Zaměřuje se na morální pojetí ekonomiky, demokratické procesy v rozhodování, upřednostňuje solidaritu, mezilidské vztahy a minimalizuje negativní dopady své činnosti na životní prostředí. Problematizuje leckteré aspekty středoproudého ekonomického pojetí, jež předpokládá převahu tržního mechanismu, racionálního chování jedince maximalizujícího vlastní užitek a upřednostňujícího firemní zisk a trvalý ekonomický růst. Zatímco o trvalý blahobyt se má postarat v mainstreamové ekonomice mechanismus volného trhu, který je prostředkem a projevem svobody jednotlivce, v sociální a solidární ekonomice se klade důraz na blízkost, ohled na lidské i mimolidské druhé a určitá míra skromnosti.

Myšlenkový rámec sociální a solidární ekonomiky se vytváří od 70. let 20. století jako kritika způsobu hospodaření na dluh. Rakousko-americký ekonom Ernst F. Schumacher si u tržního, neoliberálního pojetí ekonomiky všímal dvou kontradiktorních procesů: nelimitovaného růstu a zvyšování blahobytu na jedné straně a omezenosti přírodních zdrojů na straně druhé (Schumacher, [1973] 2000). Další zpochybnitelné projevy ekonomiky středního proudu doplňuje česká ekologická ekonomka Naďa Johanisová; řadí mezi ně cenu produktu jako jediné kritérium hodnoty věci, podle něhož je třeba se při nákupu řídit, eliminaci vztahu nakupující a prodávající strany a to, že podpora lokální ekonomiky a jiné etické parametry, nemají při nákupu žádnou roli (Johanisová, 2014). Johanisová také uvádí, že ekonomika středního proudu vychází ze základních axiomů, jako je model dokonale konkurenčního trhu, nahraditelnosti zdrojů a komparativní výhody se základním apriorním přístupem metodologického individualismu a utilitarismu. Z takových vztahů se vytratil osobní zájem, solidarita, odpovědnost za druhé a související morální implikace.

Jak bychom se touto optikou mohli podívat na úvodní biblický text? „Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.“ Ekonom či ekonomka středního proudu by takové jednání považoval za iracionální. Místo kumulace majetku do malého počtu rukou se ve skupině kolem apoštolů rozdává. Důležitým aspektem dobrovolné hospodářské směny polí a domů za peníze ve vybraném textu je jejich rozdělování mezi potřebné. Nepíše se o spekulacích, ale o investici do lidského kapitálu. A dále, že nikdo netrpěl nouzí, což odkazuje k domněnce, že šlo o prodej přebývajícího majetku, nikoli o zbavení se celého svého jmění. Jednání odkazuje ke spravedlivějšímu a dobrovolnému rozdělení majetku, které vychází od člověka ke člověku.

Sociální ekonomika dnešního pojetí čerpá své základy v družstevním a svépomocném hnutí, které se rozvíjelo v reakci na rozvoj průmyslového kapitalismu 18. a 19. století (Monzón, Chaves, 2012). Sociální ekonomika historicky souvisí s emancipací občanské sféry od veřejných a soukromých institucí, s tvorbou asociací a sdružení nezávislých na státní moci. V západoevropských zemích byly známé kavárny a salony v Anglii a Francii, kde se lidé účastnili otevřené diskuse (Habermas, 2000). V českých zemích se tato setkání formalizovala po vydání vyhlášky o založení sdružení z roku 1843 a definitivně od roku 1867 zákonem č. 134/1867, který umožnil oficiální zakládání sdružení. Hustá síť asociací všeho druhu vznikala v městských a venkovských oblastech, např. amatérská, pěvecká, zábavní, řemeslná, sportovní, literární a umělecká sdružení a objevily se první známky zásad hospodářské solidarity. Družstva 19. století a spolky tak svým způsobem vytvořily analogii k dnešním subjektům sociální a solidární ekonomiky. Jako se v 19. století družstva bránila bezbřehému kapitalismu svépomocně, dnes ten samý zápas proti neoliberálnímu světu suplují sociální podniky, jejichž účelem je vytváření veřejného prospěchu na spravedlivějším základě.  

Subjekty sociální a solidární ekonomiky suplují činnosti, které nedokáže, nemůže, nebo nechce plnit veřejný a soukromoprávní ziskový sektor. Jejich prioritou je zaměření na potřeby lidí, na řešení nespravedlností, přičemž cílem není kumulace kapitálu, ale demokratické rozhodování a předem stanovená pravidla při nakládání se ziskem (Borzaga, Galera, Nogales, 2008). V sociální ekonomice hraje ústřední roli demokratická solidarita, která podporuje participaci společnosti prostřednictvím dobrovolné kolektivní akce navzájem si rovných a svobodných občanů.

 Organizace, které tento účel naplňují, široce pojaté sociální podniky, byly definovány např. v roce 2013 Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj jako podniky realizující „jakoukoli soukromou aktivitu prováděnou ve veřejném zájmu, organizovanou podle podnikatelské strategie, jejímž hlavním účelem není maximalizace zisku, ale dosažení určitých ekonomických a sociálních cílů, a která představuje inovativní řešení problémů sociálního vyloučení a nezaměstnanosti.“ Činnosti sociálních podniků (asociací/spolků, nadací a nadačních fondů, družstev, vzájemných společností a církevních právnických osob) lze rozdělit do dvou hlavních oblastí: (1) integrace obyvatel ze znevýhodněných sociálních skupin prostřednictvím jejich zaměstnávání, tzv. integrační sociální podniky; (2) poskytování sociálních a komunitních služeb a participace a podpora solidarity založené na udržitelné ekonomice (Hulgård, 2014). Při aktivitách je kladen důraz především na lokální aspekty a na nepřitěžování životnímu prostředí.

Člověk má být hospodářem ve světě, který má být dobrým místem pro něj, další lidi i mimolidské bytosti, ale nikoli na úkor planety Země. Demokratické řízení organizací sociální a solidární ekonomiky odkazuje na rovnost mezi sebou navzájem a v náboženství také před Bohem. Etiku hospodaření široce rozvedl švýcarský sociální teolog Arthur Rich, který opakoval, že v péči o zemi je primárním cílem i samotný materialistický, ekonomický zájem. Jde totiž o samotnou podstatu přežití člověka jako druhu. Sociálně ekonomické procesy tak proto ani nemohou být pouze kvantitativní, ale především kvalitativní, sociálně, ekologicky a ekonomicky citlivé a formálně založené na principu soudružské spolupráce.   

Myšlenky „moderní“ sociální a solidární ekonomiky a sociálního podnikání přišly do Česka kombinací bottom-up i top-down přístupu. Přinesly je především lidé se zahraniční zkušeností přes politickou reprezentaci a akademickou sféru – v roce 2002 vznikla tzv. Pražská deklarace sociální ekonomiky na takto tematicky zaměřeném prvním fóru v zemích střední a východní Evropy. O nutnosti podpory sociální ekonomiky hovořil tehdejší premiér Vladimír Špidla. Později přišly i evropské peníze jak na konceptuální rozvoj, tak posléze i na podporu vzniku samotných sociálních podniků. Zároveň se tématu se chopila občanská společnost, nejdříve jako otevřená platforma pod akronymem NESSEA, nyní transformován do spolku TESSEA – Tematická síť pro sociální ekonomiku. Byly stanoveny první parametry sociálních podniků. Existují další organizace občanské společnosti, které jsou zde pro sociální podniky, např. Deklarace odpovědného podnikání, která každoročně oceňuje nejúspěšnější sociální podniky, osobnosti i instituce cenou Zlatá vážka, Czech Social Business Awards. Významný informační zdroj pak poskytuje webová stránka www.ceske-socialni-podnikani.cz, coby projekt Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Na stránce je k dohledání neformální mapa sociálních podniků a od jara 2025 existuje i oficiální Registr integračních sociálních podniků v gesci MPSV.

Kdokoli by chtěl navštívit sociální podnik, za kterým stojí církev či církevní organizace, nechť navštíví Laskavárnu (Naproti, o.p.s.) v Moravské Třebové. Vznikla díky spolupráci Oblastní charity Moravská Třebová, Řádu menších bratří (františkánů) a dalších sympatizantů. Za seznámení stojí velký sociální podnik Emedis, s.r.o. s mottem „Společně pro udržitelný svět“. Byl původně založen pod názvem Pro-Charitu s.r.o. a jejím 100 % vlastníkem byla organizace Oblastní charita Červený Kostelec. Dalším příkladem je organizace Možnosti tu jsou, o.p.s., která existuje od roku 2007 a zřídila ji jako svou dceřinou společnost Diakonie ČCE – středisko v Plzni (od roku 2012 Diakonie Západ).

 

Autorka: Eliška Hudcová

Zdroje

Borzaga, Carlo, Giulia Galera a Rocío Nogales (eds). Social Enterprise: a New Model for Poverty Reduction and Employment Generation. An Examination of the Concept and Practice in Europe and the Commonnwealth of Independent States. UNDP Regional Bureau for Europe and the Commonwealth of Independent States, 2008.

Habermas, Jürgen. Strukturální přeměna veřejnosti: zkoumání jedné kategorie občanské společnosti. Praha: Filosofia, 2000.

Hulgård, Lars. „Social Enterprise and the Third Sector – Innovative Service Delivery of a Non-capitalist Economy?“. In Defourny, Jacques, Lars Hulgård a Victor Pestoff. Social Enterprise and the Third Sector. Changing European Landscapes in a Comparative Perspective. Abingdon, New York: Routledge, 2014, s. 65–84.

Johanisová, Naďa. Ekologická ekonomie: vybrané kapitoly. Brno: Masarykova univerzita, 2014.

Monzón, José Luis a Rafael Chaves-Avila. The Social Economy in the European Union. 2012 [online]. CIRIEC pro EHSV. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/238713123_The_Social_Economy_in_the_European_Union.

České sociální podnikání: https://ceske-socialni-podnikani.cz/socialni-podnikani.

Laskavárna: http://www.laskavarna.cz/.

EMEDIS: https://emedis.cz/.

Možnosti tu jsou: https://moznostitujsou.cz/.