Ekologická konverze

„Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.“ Job 12, 7-10

Ekologickou konverzi lze chápat jako životní obrat spojený s uvědoměním si provázanosti sítě života, při kterém lidé začínají o Bohem stvořeném a udržovaném světě přemýšlet jako o společném domově a snaží se k němu přistupovat s láskou, pokorou a péčí v duchu sesterství/bratrství a spravedlivého správcovství. Tento obrat může být prožíván mnoha způsoby, od vděčnosti a radosti z obdarování krásou a rozmanitostí světa, přes pocit hluboké sounáležitosti až po soucit, nebo i úzkost a rozhořčení z nespravedlnosti a z množství utrpení tvorů i lidí. Ekologickou konverzi prožívá každý v jedinečném kontextu svého vlastního života, prostředí, komunity a vztahu s Bohem. Jde o proces vrůstání do sounáležitosti se společenstvím života, které věřící vnímá v perspektivě Božího záměru spásy.

V encyklice Laudato Si’ papež František vyzývá k proměně myslí, srdcí i skutků, aby se ve vztazích věřících k okolnímu světu projevovaly „všechny důsledky setkání s Ježíšem.“ (LS 217) Prožitá milost by tak měla orientovat k hledání usmíření nejen s lidmi, ale také s celým stvořením. Je proto důležité, modlit se za obrácení, které každému člověku dovolí skoncovat s panovačným, přehlíživým a nezodpovědným vztahem k Zemi, a ze srdce litovat chyb, kterých se vůči ní i jejím lidským a mimolidským obyvatelům dopustil. Rozhodnutí obnovit důvěrný vztah k Božímu dílu stvoření je potřeba doplnit také odpovídající změnou jednání, ke které však lidé nemohou směřovat jako odloučení jedinci: „Ekologická konverze nezbytná k vytvoření dynamiky trvalé změny je také komunitní konverzí.“ (LS 219) Právě ve společenství jde plně prožívat vděčnost za dar stvoření i za to, že Bůh lidi uvedl do vztahu se všemi bytostmi, a také zakoušet, že: „Kristus na sebe přijal tento hmotný svět a nyní jako vzkříšený přebývá v nitru každé bytosti, objímá ji svou láskou a prostupuje svým světlem.“ (LS 221) Touto cestou jsou všichni zváni k uplatnění všech svých darů a kreativity k hájení práv přírody i k práci na proměně společenských struktur, která je nutná pro přežití lidí i mnoha živočichů.

Autor: Adam Vrchlabský

 

Zdroj

Papež František. Laudato Si’. Praha: Paulínky, 2018. 2. vydání.