Co pro vás znamená Stvoření?
Všechny úvahy, které zde najdete, jsou speciálně napsané pro Společný domov.
Všechny úvahy, které zde najdete, jsou speciálně napsané pro Společný domov.
Stvoření je pro mne dílo Boží, ovšem nikoliv v tom smyslu, že by Bůh tvořil každou jednotlivost nacházející se ve světě. Biblický Bůh tvoří principy. Je to „rozdělovatel“ či „oddělovatel“ – odděluje světlo od tmy, nebe od země, vody od vzduchu a dává vznik prostředí, v němž se může vyvinout život. A protože to je dobré, stane se tak. Země se zazelená a vydá plody, vody se zahemží živočichy, vzduch protne svist křídel prvních létavců. Tvořivý vzmach přírody je reakcí na tvůrčí čin Boží.
Bůh některé principy, které tvoří, také pojmenovává a tím vyjadřuje své těsné sepětí s nimi. Dát jméno, znamená připoutat k sobě. A za to, co k sobě připoutáme, jsme také zodpovědní. A Biblický Bůh své stvoření neopouští. Právě naopak, provází jej a dává se v něm poznat lidem, které stvořil ke svému obrazu. Lidé tak mohou být jako Bůh. Díky tomu jsou jakousi korunou stvoření, ale s tímto výsadním postavením se pojí i veliký úkol – zodpovědnost za celé stvoření. Tu Bůh předává lidem a činí z nich šafáře svého stvoření. Dává jim do správy svůj majetek, aby o něj s láskou pečovali. Až do doby, kdy Bůh opět spojí, co rozdělil a bude všecko ve všem (1. Kor. 15,28). Do té doby se jako lidé máme starat o sebe. Starost o sebe, ale znamená také péči o to, čeho jsme součástí (a korunou) – o celé stvoření. O to stvoření, které je boží. Starost o sebe by tak měla být zároveň starostí o náš před-obraz. O Boha a jeho záměry. Bůh, lidé a stvoření jsou vzájemně propletení. Vždyť je-li stvoření boží, je i člověk boží a každá lidskost, která klade samu sebe do vztahu s Bohem se ve víře stává znamením Boží přítomnosti ve stvoření. Událost a tajemství Ježíše Krista pak dává Boží přítomnosti ve stvoření nebývalou intenzitu. To cítil a věděl český jezuita, teolog a filosof Karel Říha, když ve své knize Hledání středu napsal: „Tvář Kristovu můžeme vidět v tváři druhých. Jsme-li s Bohem smíření, jsme-li v lásce Boží, neseme podobu Kristovu ve své duši. Ta se v nezištně dobrém skutku, při setkání s druhým člověkem promítá navenek. Skrze závoj lidské tváře nazíráme něco z Božské krásy svaté tváře, která mizí v neviditelném světle.“